Robert Vlk
Aeternitas fotograficae
Statistika
Úvod
Nový příspěvek
Nový příspěvek
Tisíce let mi trvalo se vrátit domů a když jsem tě v ulici vzpomínající o holi uviděl, s láskou jsem nenáviděl celý svět.l Chuť měl jsem zrušit všechny hodiny kostelní, všechny zvony a saxofony nechat v blízké slévárně rozžhavit a sebe v rezavou sochu udělat která plačící po čase ztraceném touží. Ty čekala jsi u okna a pro samou suchost vyplakanou v očích jsi oslepla ale můj hlas stále znáš i když už umíráš i když ti v kuchyni staré noční jazz v rozhlase zní a ty zmrzlá mi odpouštíš. Jen mi dovol do sklepení pro kousky uhlí zase odejít a šmouhu ti jako dřív v tváři udělat.
Líbat tě, hřát a hladit ve vlasech ty naslouchat verše ozvěnách.
Miluji tě lásko zkřehlá.
Robert Vlk
Nový příspěvek
Nový příspěvek
Nemohl jsem ti ruku dát, nemohl jsem se dívat jak jsi smutkem posedlá. Na schody do nebe jsem vstoupil a přes sklo jsem jen zaslech neocházej a na svět nekřič on neví co se stalo, jen ty tu chvilku zůstaň a do dlaní uchop mé vězení do tmy tu počkej já přemluvím slunce k delší záři.
Robert Vlk
Nový příspěvek
Nový příspěvek
Vracel jsem se už bylo trochu něco jako tma, uvnitř domu jsem tiše ze sklepení piáno slyšet hrál, vím tenkrát jsem se trochu bál ale když náhlý vysoký ton mi uši rval a stromy se jako při atomové bouři prohly tak už jsem nedoufal a pomalu jako lísteček jara jsem k zemi upadal. Byl to sen ? Byl to den ? Byl to skladatel a hráč nebo jen to splněné přání které si člověk slybuje na ten konec ?
Robert Vlk
PS: Sám a spolu ....................... Tiše další skladba se píše.
Nový příspěvek
Nový příspěvek
Jen dnes jsem věděl že už tvé oči nepohladím, čekal jsem že mi pošeptáš do uší má lásko já tě miluji. Jako skála jsem stál a tvé slzy jsem jako motýlkář pochytal. Zdál se mi sen trval deset roků že jsi při mém boku a já ti ve vaně vlasy hladím, jak rád tě utírám a tvému osudu nepohrdám. Spát tě dám a pohledem tajným se ti do očí dívám jak usínáš. Neboj se rána možná budu spát ale věřím že spolu se budeme světu zase smát.
R.Vlk